Fotograf v Arktidě by měl být připraven na některá specifika, se kterými se v mírném pásmu nesetká, ale zde na severu s nimi musí počítat. Pokusil jsem se alespoň některé z nich zmínit v tomto článku.

Polární den.
Půlnoční slunce je pojem, s nímž se v mírném či tropickém pásmu nesetkáte. Světlo je nepřetržitě čtyřiadvacet hodin denně téměř stejné intenzity. Není zde proto denní dobou stanovena ona známá zlatá hodina. Není zde jasně rozpoznatelné ráno ani večer. Fotografovat se dá za podobných podmínek v poledne i o půlnoci. Jediným faktorem ovlivňujícím světelné podmínky je počasí. Avšak oblačnost, zpoza které čas od času vykoukne slunce, dokáže i tak vytvořit kouzelné světelné podmínky. Fotograf musí být neustále ve střehu.

Arktida aprílová
Světelné podmínky díky proměnlivému počasí, které se střídá často po minutách od slunečné oblohy přes prudkou dešťovou přeháňku až po sněžení, nás nutí daleko intenzivněji a operativněji pracovat s přednastavením clony, času i hodnoty ISO podle scény, kterou se snažíme zrovna zachytit. Ač se to zdá být úsměvné, úspěšně zde pořízený snímek velmi ovlivňuje i všudypřítomný silný nárazový vítr, který u větších objektivů dokáže při fotografování z ruky zmařit mnoho záběrů, obzvlášť fotografujeme-li proti větru.

Technika a vybavení
Vše se odvíjí od možnosti fotografa. Chtěl bych zdůraznit, že při návštěvě ptačích kolonií (např. poloostrov Ekkeroy nebo ostrov Hornoya) není vůbec zapotřebí extrémně „dlouhých“ objektivů. Fotografické objekty, alkouni, rackové, papuchalkové a kormoráni jsou doslova na dosah ruky. Nádherné snímky lze pořídit třeba i s „dvoustovkou“, ba dokonce i se „záklaďákem“. Neměli bychom zapomenout na zaopatření kamery a objektivů před vlhkostí, ať už vlhkostí od moře (filtr na objektivu, bude třeba často čistit), nebo z četných srážek (lens coat nejen před vodními kapkami, ale také před ptačím trusem).

Taktika a strategie
Při návštěvě norského severu jsme zpočátku propadali fotografickým frustracím. Důvodem byla zcela zavádějící a doposud hojně tradovaná dezinformace, že arktičtí ptáci se člověka nebojí. Možná to platilo kdysi. Dnes, kdy téměř v každé domácnosti ve Finmarku najdeme alespoň jednu střelnou, v lepším případě loveckou, zbraň, je naivní si to myslet. Lovecká omezení zde platí jen na několik ptačích druhů, takže norští lovci prostě pálí úplně po všem.

Je třeba si uvědomit, že pořízení toho správného snímku si v rozmanitých prostředích Arktidy vyžaduje rozdílné přístupy. Na mořském pobřeží je nejlepší taktikou lehnout si na mohutnou vrstvu mořských chaluh vyplavenou na pláž a čekat. Bahňáci, jako jespáci obecní, kulíci píseční, vodouši rudonozí, lyskonozi úzkozobí, ale také různé druhy kachen či racků přijdou nebo připlavou dříve či později samy. Nejintenzivnější fotografická práce čeká fotografa v ptačích koloniích, jako např. na poloostrově Ekkeroy nebo na ostrově Hornoya. Enormní koncentrace ptáků skýtá nespočet akčních situacích pro zaznamenání do fotografie jako stvořené. Hašteřící se ptáci, soupěřící o hnízdní místa, páření, krmení mláďat, predace dravců nebo velkých racků a krkavců. Je třeba mít štěstí a být ve správný čas na správném místě. A naopak je možné vyčkávat na situace a činnosti, které jednotliví ptáci v hejnu opakují. Pak je možné experimentovat s časem, clonou, protisvětlem i úhlem pohledu.

Úplně jiná situace nastane uprostřed široširé tundry. Je dobré si na „šoulačku“ vyhradit hodně času. Při pátrání po strnadu severním se mi mimoděk osvědčilo posadit se na místo, kde se ozýval jeho charakteristický zpěv a čekat. Strnadí samec (aspoň ten „můj“) byl velice zvědavý a po 15 až 20 min. se v kruzích přibližoval čím dál blíž, až na fotografovatelnou vzdálenost. V mnoha případech se nám s úspěchem podařilo použít jako fotokryt auto. Na rozdíl od lidské postavy na auto ptáci reagovali jen nepatrně. Platilo to v případě jespáků bojovných, kulíků zlatých, ale také zpívajícího samce drozda cvrčaly.

Lokality
Výchozím bodem našeho výletu bylo město Alta. Cesta k Varangeru se odtud vyplatí, projíždí se několika zajímavými místy fjordu Porsangerfjord u města Lakselv.
Na samotném Varangeru je tradiční zastávkou osada Nesseby s bělostným kostelíkem na malém poloostrově s jezírkem. Na něm i na pobřeží poloostrova lze fotografovat lyskonohy, břehouše, jespáky, kameňáčky a kulíky písečné.
Správní město oblasti Vadso spojuje s ostrovem Vadsoya krátký most.
Ekkeroy, poloostrov s 80-ti metrovými útesy s obří kolonie racků tříprstých.
Hornoya – kolonie alkounů, papuchalků, alek, racků tříprstých, kormoránů chocholatých.
Hamningberg. Arktický Mordor s kolonií terejů, kam jsme se bohužel nedostali.
Křižovatka silnic ve správní oblasti Berlevag, kde doleva se dostanete do stejnojmenného města, doprava do Batsfjordu. Obě samy o sobě zajímavé pobřežní oblasti, kam jsme to také nestihli. Jezera s potáplicemi, hoholkami a skřivanem ouškatým.
Ústí řeky Tana, kde jsme mimo jiné pozorovali tok jespáka šedého.