Jak praví otřepaná, ale pravdivá fráze: „Stále je co objevovat!“ Objevit na naší planetě něco opravdu nového vyžaduje mnoho úsilí, času a také peněz. Protože neoplývám ani jedním, objevuju „to nové“ alespoň sám pro sebe. To byl důvod, proč jsem vyrazil se svými kamarády fotografy tam, kde jsem doposud nebyl – do Nového Mexika. A jako objevitelé jsme si nakonec všichni tak trochu připadat mohli, protože z českých fotografů divoké přírody jsme zdejší kout fascinující „zelené pouště“ navštívili (asi) jako úplně první.

Bosque del Apache znamená v překladu ze španělštiny „Les Apačů“. Ještě docela nedávno, v roce 1906, vyplenili v tomto kraji Apačové (naposled) bělošskou farmu. Oblast se sice nachází v poušti Chihuahuan u města Soccoro, ale v rozlehlém údolí řeky Rio Grande v nadmořské výšce 1300 m.n.m.  je okolní pouštní krajina překvapivě zelená. Z východu i západu je sevřená pohořími Chupadera a San Pasqual, jejíž vrcholy se tyčí do výše přes dva tisíce metrů a začátkem prosince jim nechyběla sněhová čepice.

Rozloha Bosque del Apache National Wildlife Refuge, jak se chráněné území nazývá, zahrnuje 57200 akrů (230 km2) záplavového území řeky Rio Grande. Část tohoto území je řízeně zavlažovaná systémem kanálů, propustí a hrází. Tato vlhká stanoviště jsou střídána suchými polopouštními porosty. Ovlivňování výše vodní hladiny umožňuje, že část území může být značné míry obhospodařována člověkem (ve spolupráci s farmáři) a přizpůsobována potřebám divokých zvířat, především ptáků, pěstováním plodin, které jin slouží za potravu. Především kukuřice. Avšak více jak polovina je absolutní divočina. Velká část území se tak během roku změní v bažinu, aby za pár týdnu úplně vyschla nebo dokonce byla zničena požáry, které zde často vypuknou. To umožňuje výskyt široké škály rostlin i živočichů na jednom místě během jednoho roku.

Podle eBird bylo od roku 1981 pozorováno v národní divočině Bosque del Apache 374 různých druhů ptáků, což z ní činí jednu z nejrozmanitějších ptačích oblastí ve Spojených státech. Nás sem lákaly především tisícihlavá hejna jeřábů kanadských (Antigone canadensis), hus sněžních (Chen caerulescens) a hus Rossových (Chen rossii), které sem přilétají až z polárních oblastí dalekého kanadského severu, aby zde strávila zimu.

Pro návštěvníky oblasti je zde připraveno velmi pěkné informační centrum pojaté, jak už to v USA bývá, ve velkém stylu. Kromě informací, propagačních materiálů a suvenýrů je hned v sousedství velmi krásná pouštní botanická mini zahrada. V kaktusech se nevyznáme ani jeden z nás. Pro nás byla krásná především proto, že zde byla umístěna dvě krmítka a napajedlo, která přitahovaly velké množství ptáků. Byli to především drobných pěvci, jako např. strnadec bělokorunkatý (Zonotrichia leucophrys), pipilo rudooký (Pipila erythrophtalmus), hýl mexický (Haemorhous mexicanus) nebo drozdec skvrnitoprsý (Toxostoma curvirostre). Velkou senzací pro nás byl kardinál úzkozobý (Cardinalis sinuatus), podobný papouškovi, ale také hrdlička bělavokřídlá (Zenaida asiatica), křepel přilbový (Callipepla gambelii).

V samotném parku jsou pro návštěvníky připraveny dva asi čtrnáctikilometrové okruhy. Absolvovat se dají autem, ale také na kole. Pochopitelně to jde i pěšky, ale to tady nikdo nedělá. Při každém novém absolvování okruhu jsme pozorovali něco nového. Několikrát to byl orel bělohlavý (Haliaeetus leucocephalus), vodouš velký (Tringa melanoleuca), a především velké překvapení, výr viržinský (Bubo virginianus). Obzvlášť nádherné a podmanivé byly východy a západy slunce. Ranní a večerní zlaté hodinky byly zároveň dobou s největší aktivitou velkých ptačích hejn, jak jeřábů, tak hus, ale například i vlhovců červenokřídlých.

Kdo by čekal, že v poušti Nového Mexika je vedro, byl by na velkém omylu. Ranní teploty klesaly i pět stupňů Celsia pod bod mrazu. Ledový krunýř na hladině vodních ploch ale nevadil ani otužilým husám sněžním, ani jeřábům kanadským. Nevadil ale ani cvrčkům, motýlům nebo ještěrkám, kterých jsme zde začátkem prosince viděli mnoho.

Kromě ptačích klenotů jsou zde k vidění pro Evropana zajímavé druhy savců. Dosti hojně se zde můžete setkat s jelenci běloocasými (Odocoileus virginianus). Podobně jako na afrických safari je možné je potkat kdekoli na obou návštěvnických okruzích. Stejně tak, jako pekari páskovaný (Pecari tajacu)  ) nebo skunk pruhovaný (Mephitis mephitis) ). Naprostým vrcholným zážitkem, navíc poslední den pobytu, pak bylo sice letmé, ale o to nádhernější, setkání s králem tohoto magického místa – rysem červeným (Lynx rufus).

V rámci naší „objevitelské“ cesty dlužno říci, že Nové Mexiko nás překvapilo snad úplně vším. Zelení pouště Chihuahua, zasněženými vrcholky pohoří Chupadera, tisícihlavými hejny jeřábů a sněžných hus, množstvím ptačích druhů i zamrzlou hladinou jezer. A zcela jistě i vánočně ozdobenými kaktusy, protože Advent byl už v plném proudu. Stojí za to se sem vypravit.