Do Skotska až příště

Skotsko je jeden z mých cestovatelských snů. Jenže. Je neděle, jsou drahé letenky, odlety ve špatných termínech.

„Tak kouni Praha- Dublin!“ Ve středu nastupujeme do Boeingu společnosti Air Lingus se zeleným trojlístkem na kormidle. Na palubě tradiční gin s tonikem. Jsme už po těch letech trochu pověrčiví, s ginem každou cestu zahajujeme i končíme. V Dublinu trochu zdržování v půjčovně aut. Ale náš levný van za chvíli čekání stojí. Řízení vlevo je pro Středoevropana zpočátku trochu nezvyk. Největšími problémy jsou ale dle našich zkušeností dvě věci. Řazení levou rukou dobře a včas  a odhadnutí správné vzdálenosti levého boku auta od krajnice, kamenných všudypřítomných zdí, budov a stojících aut. Po jednom uraženém zrcátku se situace výrazně zlepšila! Dálnice se, stejně jako u nás, vyznačují tím, že zde nejsou  žádná odpočívadla a k čerpadlům pohonných hmot musíte z dálnice sjet a často ujet i nemalou vzdálenost, než se k němu dostanete.

Celkem pokojnou jízdou jsme za necelé tři hodiny dorazili k městečku Limerick. Sjíždíme z dálnice. Dále pokračujeme po mnohdy křivolakých a velmi, velmi úzkých silnicích, jež jsou lemovány kamennými zídkami. Všichni tudíž jezdí ohleduplně, neboť tady prostě není kam uhnout. Jedeme směrem na západ a překvapuje nás, jak dlouho tu zapadá slunce. V deset večer je skoro úplné světlo a ještě v půl dvanácté je nad západním obzorem jasné nebe. Podél atlantského pobřeží se už za silného šera naše cesta stáčí na se sever, směrem k městečku Liscarnnor. Jen asi 3 km od něj je jedna z atrakcí místní divotvorné přírody – Cliff of Moher.

Je zde velké parkoviště, ohromné informační centrum vestavěné v hoře a především 214 metrů vysoké břidlicové útesy. Přestože je první den úplně zataženo, zdržujeme se zde celé dva dny. Předpověď přece jen tvrdí, že večer by měl být slunečný. A skutečně jsme se dočkali. Těsně nad obzorem slunce jakoby vypadne z jinak zatažené oblohy a magickým světlem osvítí scenérii útesu. Čekání se vyplatilo.

Během dne pod stále zataženým nebem se potloukáme okolo městečka Liscarnnor. Především nás fascinují staré kamenné stavby a hřbitovy. Kamenné irské kříže porostlé lišejníkem a na obzoru Atlantik. Ústí řeky Inagh – atlantské pobřeží nejsou jen útesy. Poněkud dále od pobřeží proti proudu zmíněné řeky leží další malebné typicky irské městečko Ennistimon. Protéká jím řeka, která přímo ve městě protéká přes skalní kaskády.

Následující den opouštíme krajinu okolí Mohérových útesů a míříme směr město Killarney. Našim cílem je poloostrov Iveragh. Chceme absolvovat alespoň část vyhlášené okružní cesty zvaní „Ring of Kerry“. Vede převážně po pobřeží, střídají se tu ale místa, jež vás zavedou až ke hladině na pobřežní pláž, nad rozeklané skalní útesy nebo ještě výš na 300 metrů vysoké kopce s neuvěřitelnými rozhledy.

Nocujeme na nejvyšším bodě ostrova Valencia, což asi nebyl úplně dobrý nápad. V noční vichřici si v dodávce připadáme jak v nějaké bárce na rozbouřeném moři. Mnoho toho nenaspíme. Ráno ale stojí za to. Východ slunce nad zátokou a podmanivost místa byly nezapomenutelným zážitkem. Protože slunce zde ráno rychle stoupá nad obzor a zlatá ranní hodinka končí, opouštíme ostrov Valencia a v přístavním městečku Portmageesnídáme : úžasné espreso, půllitr Carlsberg a specielní applepie – jablečné pyré zapečené s jakousi buchtou v keramické misce.

Jedním z nejvíce romantických míst na této trase je písčitý záliv u vesničky Keel, ohraničený rozervanými skalními útesy. Trávíme tu skoro celé dopoledne. Jedinou nevýhodou, obzvlášť pro fotografa, je skutečnost, že jen těžko hledá chvíli, kdy se mu před objektivem nemotá žádný člověk a nebo že do pečlivě nachystané kompozice s písčitou lagunkou v popředí vběhne smečka řvoucích dětí, která navíc pocáká objektiv. Mnoho farmářů už dnes pochopilo, že skalní útesy s romantickými výhledy mohou, kromě chovu krav a ovcí, představovat jistý a pravidelný příjem. Tak jako např. útesy Tooren. Farmář ráno zaopatří dobytek, otevře kavárnu, kde pracuje zbytek rodiny a sám si sedne do kasy. Za 4 Eura jsou vám rozhledy nad útesy k dispozici. Beenarourke je místo vysoko nad mořem s výhledem hned na dvě zátoky. Je zde krásné asfaltové parkoviště, pojízdný stánek se zmrzlinou, dva důchodci s harmonikami a jeden důchodce se štěňátky a jehňátky, za dobrovolný příspěvek si je můžete pohladit. Prostě atrakce, jak má být. Ring of Kerry jsme celý nedokončili. Ve městě Kenmare jsme odbočili na sever do vnitrozemí poloostrova Iveragh. Ještě než nabereme definitivně směr Dublin, chceme se podívat do Killarney national park. Krajina je úplně rozdílná od pobřeží. Tyčí se zde několik set metrů vysoké kopce s mnoha set let starými lesy, mohutnými stromy, malebnými jezery a neuvěřitelnými vyhlídkami na to všechno.

Stihli jsme jen to, co se dalo za čtyři a půl dne. Původně jsme si mysleli, že počasí nám vůbec nevyšlo. Ale na zpáteční cestě chápeme, že když jste v Irsku a prší jen třikrát denně, skrz mraky občas vykoukne slunce a vítr je jen natolik slabý, že se nekácí stativ, měli jste na počasí skutečnou kliku.