ALBATROS
Konečně zase nějaký výlet. S kamarády, zanícenými birdwatchery, vyrážíme na sever. Osm set kilometrů k Severnímu moři autem a pak dalších 65 trajektem. Helgoland – Galapágy Severního moře. Povinná lekce základní abecedy každého fotografa divoké přírody. Terejové, rackové, alkouni, tuleni. Den před odjezdem se z birwatcherských serverů dozvídáme, že před několika dny byl na Helgolandu pozorován albatros černobrvý. Škoda. Měli jsme vyrazit o týden dříve.

Trajekt dorazí na ostrov vždy kolem poledne. Nezdržujeme se příliš, ve spěchu vyhledáváme adresu, kde jsme ubytovaní, balíme fotobatohy a pílíme k útesům. Je tu rušno, všechno se to tu hašteří, překřikuje, klove, přeskakuje, otvírá na sebe zobáky. Gigabajty na kartě naskakují bleskovou rychlostí. Počasí střídá všechny možné podoby od palčivého slunce po prudkou dešťovou přeháňku. Jen s větrem problém nebyl. Jeho poryvy dosahovaly stále svou standartní vichřicovou intenzitou. Nenudili jsme se až do pozdních večerních hodin. Západ slunce na mořském útesu si člověk nesmí nechat ujít. Nicméně po albatrosovi ani vidu, ani slechu. Ze všech nadějných siluet se vyklubali „obyčejní“ terejové.

Druhý den ráno stejný program. Míříme na útesy, zasvítí zase trochu jiné světlo na jiná místa, kde se zase něco zajímavého stane. Asi po hodině pobytu na zvedám hlavu, abych odlehčil unavenému krku. V tu chvíli strnu jako přimrazený! ALBATROS!! ALBATROS ČERNOBRVÝ (THALASSARCHE MELANOPHRIS). Drknu do dvojice holandských ornitologů. Další dvě hodiny se nesou v režii dlouhatánských štíhlých křídel. Na první pohled je jasné, že tahle silueta se nedá s žádnou jinou splést. Asi by bylo zbytečné popisovat eleganci samotného ztělesnění elegance. Kontrast tmavě šedého hřbetu, sněhobílá spodina těla i oranžový zobák vypadal jako doplňky poslední módy. Tmavý proužek přes pak oko vypadal jako pečlivě namalované oční stíny. O akrobatických kouscích tohoto krotitele větru ani nemluvě. Začal jsem ho (nebo možná ji) podezírat z toho, že se před všemi těmi uchvácenými lidmi předvádí. Jeho lopingy vybíral často těsně nad hlavami fascinovaných pozorovatelů. Největší poprask ale nastal, když se po hodině plachtění a akrobacie ten nádherný tvor posadil na okraj kolonie terejů asi dva metry od davu lidí, sledující jeho „one man show“. Zapomenuti byli pro ten okamžik všichni ostatní ptáci, byl tu jen jeden a nikdo z nás se ho nemohl nabažit.

Cestou zpět od útesů potkáváme několik desítek lidí se stativovými dalekohledy. Někteří z nic se nás ptají: „Albatros? Albatros?“, a ukazují za nás. Jsou to nadšenci, kteří právě dorazili trajektem z pevniny, aby si nenechali tuto výjimečnou událost ujít. Večer si v jedné z restaurací pochutnáváme na skvělé čerstvé rybě. Vrchní se, při pohledu na nás, ptá: „Už jste viděli albatrosa?“ Druhý den u snídaně paní domácí velmi lámanou angličtinou říká něco o překvapení. Z kuchyně nese čerstvý výtisk německého deníku Bild. Na titulní stránce je fotografie albatrosa! Reklamní slogany většinou přehánějí. Po této návštěvě Helgolandu ale vím, že přídomek „Galapágy Severního moře“ není jen fráze. Je to opravdu tak. Sám jsem to zažil.