Zajímavých a krásných míst je na světě mnoho. Za některými je nutné cestovat na opačnou stranu zeměkoule, jiná máme kousek za domem. K těm druhý bezpochyby patří Národní park Hortobagy v Maďarsku. Podzimní návštěva tohoto klenotu Panonské nížiny skýtá mnoho úžasných fotografických a ornitologických zážitků.

Maďarsko je geograficky střední Evropa. Autem z Prahy do Budapešti, pokud vás nezdrží nějaký dopravní kolaps na dálnici, dojedete za pár hodin. Z maďarské metropole je to na místo samotné asi dvě hodiny jízdy. Národní park Hortobágy je největší maďarský národní park. Byl založen v roce 1973 jako úplně první v Maďarsku. Zaujímá plochu 801 km² a jeho podstatná část je od roku 1999 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Průměrná nadmořská výška parku je 90 m n. m.

Maďarská puszta se v našich očích může jevit jako nekonečně jednotvárná a nudná krajina. Avšak to, co jí chybí v pestrosti vertikální, dohání mnohonásobně proměnlivostí horizontální. Úchvatná rovina je mozaikou travnatých solných stepí s charakteristickými vahadlovými studnami střídané rozsáhlými dubovými a bukovými lesy. Spolu s řekami a říčkami, močály, rašeliništi a rybníky vytváří proměnlivou a pestrou směsici zcela odlišných lokalit, která se pochopitelně odráží i na druhové pestrosti jak rostlin, tak živočichů. A samozřejmě i ptáků.

Symbolem podzimní atmosféry Národního parku Hortobágy a jeho širokého okolí je jediný ptačí druh. Jeřáb popelavý. Populace se severovýchodní a východní Evropy tráví zimu ve Středozemí na Balkáně a v Turecku. Po přeletu slovenských pohoří nachází ve zdejší krajině příhodné útočiště k odpočinku a doplnění energetických zásob. Na nespočtu vodních ploch se zde na podzim shromáždí až 70 tisíc jedinců tohoto druhu. Jejich ranní a večerní přelety mezi nocovištěm a místem sběru potravy jsou fascinující podívanou. Při naší návštěvě jsme měli výjimečnou možnost nahlédnout do soukromého života jeřába popelavého z jeho nocovišť, ale také rodinného života párů s dospívajícími mláďaty.

Jeřábi však nejsou jediným ptačím druhem, který zde lze zastihnout. Cestou na jih se zde zastavuje mnoho druhů bahňáků, racků, kachen, stejně jako volavek nebo kolpíků. Do jižnějších oblastí se přesouvají i drobní pěvci nebo naopak ti velcí, draví ptáci. Pozorovat ve volné přírodě orla při koupeli je opravdová vzácnost. Pokud zastihnete při koupání současně orla královského a orla mořského, je to tak výjimečný okamžik, který se pravděpodobně už nikdy nebude opakovat.

Kromě jednoznačně dominantního ptačího druhu, jeřába popelavého, má zdejší krajina nekonečných rákosin ještě jeden ptačí fenomén. Je podstatně menší a přes svoje pestré zbarvení není v krajině tak nápadný. Stačí se ale na chvíli zastavit na okraji rákosí a za chvíli uslyšíte jeho charakteristické vábení. Sýkořice vousatá. Hejnka těchto hbitých, krásně barevných pěvců se při popolézání po rákosových stvolech příliš nebojí ani člověka a pozorovat je lze na vzdálenost často i několika málo metrů.

Vzhledem k rozlehlosti celé oblasti a množství vhodných lokalit je často obtížné najít tu nejzajímavější, kde se ptáci v danou chvíli nacházejí. Vše závisí ročním období, na počasí, na stavu vody v dané lokalitě. Úžasná místa k pozorování ptáků jsou navíc i mimo hranice národního parku. Pro návštěvu národního parku Hortobagy je proto vhodné vyčlenit si alespoň jeden celý týden.

Přestože jsem tuto oblast navštívil na podzim, velmi mě překvapily počty ptáků i ptačích druhů. Připočteme-li k tomu kvalitní ubytovací služby a skvělou maďarskou kuchyni, návštěva Národního parku Hortobagy stojí určitě zato.