Člověk by se neměl bát dělat nové věci. Třeba poznávat nová místa. A takových mít je okolo ná spousta. Ve Wroclavi jsem nikdy předtím nebyl. Avšak o místní ZOO jsem toho mnoho slyšel a byla to jen samá chvála. Týkala e především místního zoologického klenotu. Oceanarium, největší ve střední Evropě. Konkrétně zde se nazývá “Afrikárium”. A je daleko nejen od Afriky, tak i od samotného moře.

Upřímně, neuměl jsem si toho mnoho představit ani pod pojmem oceanarium, ani afrikárium. Moje fantazie si dokázala vybavit pouze chabé vzpomínky z dětství, kdy jsem s rodiči navštívil u Černého moře ve městě Constanta male delfinárium s cvičenými delfíny. O to větší byla moje zvědavost a mé očekávání.

Wroclav je město vody. Je zde nespočet vodních toků a jezírek. Město se pyšní jedním neuvěřitelným číslem Údajně se zde nachází 303 mostů na několika říčních ramenech řeky Odry a jejích menších přítocích. Voda je tu prostě všude. Možná i to je důvod, proč je zrovna zde postavená expozice, ve které je zase především hodně vody. Pro změnu slané vody. Samotné Afrikárium je dosti monumentální stavba po celém obvodu obložená dosti neosobními ocelovými pláty. Vstup do pavilónu je chráněn jakýmsi vodním příkopem, mělkou nádrží, více jak sto metrů dlouhou a asi dvacet metrů širokou. Přestože působí dosti industriálně, na několika květinových ostrůvcích uprostřed této dekorativní vodní plochy vyvedla divoká kachna svá mláďata.

Zatímco z vnějšku působí Afrikárium spíše jako industriální budova, při vtupu do interieru se  návštěvníkův dojem zcela změní. Po ocelí obalené stavbě ani vidu. Afrikárium je jedním slovem  fascinující. Svou rozlohou nejen na ploše, ale I v několika patrech nad sebou, svou nádherou uspořádání jednotlivých pavilónů, důmyslností jednotlivých sekcí a nádrží, jež jsou jakýmisi výřezy jednotlivých ekosystémů. Samozřejmě vše spojené s vodou. Od drobných korálových rybek, přes žraloky a rejnoky, krokodýli, kapustňáky až po hrochy. Je téměř nemožné důkladně si prohlédnout celý areál Afrikária.  Vzhledem k omezeným časovým možnostem jsem celý ocelový areál prošel hned dvakrát.

Považuji se za fotografa přírody, především ptáků. Z tohoto pohledu jsem si zde, bohužel, příliš radosti neužil. Ptačí pavilony jsem našel ve fázi totální rekonstrukce, přesněji řečeno jejich budování od základů. Na velkých vodních plochách, které má místní ZOO, jak jinak ve městě vody, k dispozici, pak bylo jen několik druhů vodního ptactva v nepříliš fotogenickém prostředí. Ovšem úžasně nasvícené vodní nádrže a akvária, ať už umělým světlem nebo slunečními paprsky, pokytovaly dostatek vhodných fotografických objektů.

Srdce toho ptačího fotografa se trochu více rozbušilo až v nedalekém areálu japonských zahrad. Několika hektarový areál typických japonských zahradních staveb ze dřeva nebo z kamene byl plný kvetoucích rododendronů a dalších keřů hýřících rozmanitými barvami. Nemohla samozřejmě chybět voda. A to jak tekoucí potůčky, tak i poměrně rozlehlé jezero, ve kterém se veškerá ta kvetoucí nádhera zrcadlila. Zde bylo možné z bezprostřední blízkosti pozorovat a fotografovat volavku popelavou, kachny divoké nebo slípku zelenonohou.

Výlet do Wroclavi byl velmi příjemým zážitkem. Přesto, že srdce ptačího fotografa si zde úplně nepřišlo na své. Nicméně vodní prostředí ve zdejším Afrikáriu nabízí velmi zajímavé možnosti pro jakéhokoliv fotografa. Určitě se vyplatí někdy příště návštěvu místního ZOO naplánovat.