Vyrazíte-li fotografovat na Helgoland v Severním moři, vaším cílem jsou červené pískovcové útesy s kolonií terejů a alkounů. Zamíříte-li na jezero Kerkini do Řecka, jsou jasným cílem pelikáni. Když ale vyrazíte do Portugalska, je to daleko složitější. Cílů máte před sebou stovky. A chcete stihnout všechny!
Do Portugalska se jezdí především kvůli moři. Co moři, kvůli oceánu! Rozeklané skalní útesy sem tam střídané nekonečnými plážemi zlatavého písku. Vlna za vlnou s korouhví zpěněných praporů oceánského příboje se valí vstříc pobřeží. Všudypřítomný vítr unáší zrnka písku s drobnými slanými kapkami, jež dopadají mezi pichlavou a rozkvetlou pobřežní vegetaci. Úchvatné scenérie. Ale to nejzajímavější z pohledu fotografa ptáků je ukryto až za pobřežní dunou pláže. Mokřiny a jezírka a solné nádrže byly těmi pravými pokladnicemi, kvůli kterým jsem do této části Evropy vyrazil.

1348,1345

Na pobřeží a přilehlých mokřadech či soliskách se opeřené létající objekty dají fotografovat dvojím způsobem. Při způsobu přísně odborně zvaném „na šoulačku“ se musíme tak trochu spolehnout na to, že fotografované objekty jsou na lidi zvyklé a nechají fotografa přiblížit „na dostřel“. Druhý způsob vyžaduje obsazení postu ležícího střelce na okraji pobřežní vegetace a číhat. Je však nutné si uvědomit, že se skoro na všech zajímavých místech nacházíte v rezervaci.

Hned vedle letiště ve faru se nachází Parque Natural Ria Formosa. Několik desítek hektarů mělkých sladkých i slaných jezírek, kanálů a solisek oddělených hrázemi s trnitou křovinnou vegetací. Pokud by mělo pobřeží v Portugalsku nějakého ptáka ve znaku, byla by to nepochybně pisila čáponohá (Himantopus himantopus). Vyskytovaly se všude spolu s jejich elegantními vzdálenými bratranci tenkozobci opačnými (Recurvirostra avocetta) a kromě shánění potravy jsme u nich pozorovali už také páření, stavbu hnízda a v jednom případě i hnízdo s vajíčky.

Přestože nejsem velký vyznavač golfu, tůňka u golfového areálu Sao Laurenco mě nadchla. Na pečlivě zastřiženém greenu se zde celý den procházela hejna slípek modrých (Porphyrio porphyrio). Svým silným červeným zobákem pak tito kovově modře zbarvení obyvatelé pobřežních porostů konzumovali čerstvé výhonky orobince. Skutečnou raritou pak byla drobná volavka zelená (Butorides virescens), americký druh, který je zde na velmi vzácné návštěvě. Jednalo se o teprve třetí výskyt tohoto druhu v Evropě.

Portugalsko je svou polohou na jihozápadním cípu starého kontinentu předurčeno stát se na jaře a na podzim křižovatkou ptačích cest z Evropy do Afriky a naopak. Je zde možné zastihnout i některé africké druhy natrvalo usídlené. Velkým překvapením pro mě byl právě jeden z „afričanů“ astrild vlnkovaný (Estrilda astrild), kterého jsme zastihli na slaniskách u Taviry. Snažili jsme se najít i jejich hnízdiště u Lagoa dos Douradas, avšak neúspěšně.

Na samé hranici se Španělskem se nachází Reserva Natural do Sapal de Castro Marim e Vila Real de Santo António. Nádhernému prostření mokřadů a vodních nádrží ostře kontrastuje velkoryse vybudovaná, avšak v současné době velmi zchátralá budova místního infocentra. Smutný dojem zanedbanosti umocňují informační tabule někdejší naučné stezky, ze kterých zůstaly jen čistě bílé desky. Kromě již zmíněných všudypřítomných pisil jsme zde poprvé spatřili místní plameňáky růžové (Phoenicopterus ruber) a orebice rudé (Alectoris rufa).

Další naše pobřežní mise nás zavedla do Costa Vincentina. Velkolepé krajinné pohledy na Atlantický oceán, azurové vody až za obzor a zpěněné čepice nekonečného přívalu vln. Ráj surfařů a pár racků stříbřitých (Larus argentatus) s větrem pod svými šedobílými křídly.

Písčité pobřeží schovaná za větrem a kolísání výše hladiny v době odlivu a přílivu vytváří na některých místech dočasné laguny, jako např. v ústí řeky Ria de Alvor. Ty jsou domovem nejen ptačích obyvatel, především rybáků severních (Sterna nilotica) a jespáků písečných (Sterna nilotica). Ve svých písčitých norách přebývají ve velkých počtech krabi houslisté (Uca pugnax).

Naprostý poklad se před námi zjevil na místě zvaném Lagoa dos Salgados. Za písečnou dunou na poměrně malé vodní ploše se doslova tísnily desítky vodních ptáků, mezi nimiž kralovali především kolpíci bílí (Platalea leucorodia), kulíci mořští (Charadrius alexandrinus), tenkozobci opační (Recurvirostra avocetta), pisily čáponohé (Himantopus himantopus), několik druhů kachen a racků, plameňáci růžoví (Phoenicopterus ruber) nebo ibis hnědý (Plegadis falcinellus).

V den odletu jsme ještě stihli navštívit místo zvané Parque Ambiental de Vilamoura. Největším zážitkem bylo pozorování snovačů černohlavých (Ploceus melanocephalus) při stavbě svých visutých hnízd. U této jejich činnosti by fotograf vydržel celý den. Nicméně letadlo nepočká. Tak snad někdy příště.