Je první prosincový víkend. Ranní teploty poklesly na -1,5 st. Celsia a krajinu pokryla první letošní souvislá sněhová pokrývka. Sněhová vrstvička je tak tenká, že nepřikryje ani na zemi ležící suché listí, ani spadaná přezrálá jablka. Inverzní vrstva mraků, stromy bez listí, vítr severák a bíle oděná krajina vytvářela dokonalou adventní atmosféru. Slyšet nebylo ani ptačí pípnutí. Koho by napadlo hledat v této krajině a v tomto čase nějaký hmyz.

Sněžnice lesklé (Boreus westwoodi) se živí š´távou, kterou sají z mechů, do kterého také kladou vajíčka.

Aktivity téměř všech bezobratlých živočichů s nástupem zimních podmínek výrazně klesají. Přestože do kalendářní zimy zbývá ještě několik týdnů, zima postupně přebírá svou vládu. I přes tyto chladné dny se při pozorném pátrání na některých místech přece jen otužilé druhy hmyzu potkat dají. Existují dokonce takové, které se na sníh přímo těší a potřebují ho.

Sněžnice lesklé (Boreus westwoodi) se páří často přímo na sněhu a jejich páření může trvat i 24 hodin.

Mezi takové patří tzv. sněžná blecha, vědeckým názvem sněžnice lesklá (Boreus westwoodi). Je to velmi zajímavý živočich. Patří mezi srpice. Její rozmnožovací cyklus probíhá právě v zimních měsících. Sněžnice se často páří přímo na čerstvé sněhové pokrývce. Páření navíc probíhá velmi nezvykle. Při páření sedí samička na hřbetě samečka, který si jí na svých zádech přidržuje k tomu uzpůsobenými výrůstky. Tyto výrůstky jsou původně křídla, která však u tohoto druhu zakrněla. Pohyb sněžnicím zajišťují silné zadní končetiny, díky kterým se schopna impozantních, až 20 cm dlouhých, skoků. Odtud i její název „sněžná blecha“.

Při procházce po první letošní sněhové nadílce se přímo na sněhu v poměrně hojném počtu objevoval další otužilec. Přímo po sněhových krystalcích se velmi čile pohybovalo několik jedinců brouka, pravděpodobně drabčíka krvavého (Acidota cruentata). Suverénní pohyb tohoto asi 4mm velkého broučka ve velmi chladném prostředí svědčí o tom, že je na tyto extrémní podmínky zvyklý a nedělají mu sebemenší potíže.

Drabčíci se v bludišti ze sněhových vloček pohybují s elegancí a jistotou.

Hned druhý den, poté, co denní teploty nad bodem mrazu rozpustily tyto první sněhové vločky, se na spadaných jablkách objevily drobní nohatí živočichové. Pochutnávali si na jablečné šťávě a rojili se v trávě ve počtech mnoha desítek jedinců. Navzdory teplotám okolo 2 st. Celsia projevovali velkou aktivitu na spadaných plodech i okolní trávě. Jednalo se o dva různé druhy dvoukřídlých (Diptera), bedlobytka Bedlobytka sp. (Bolitophilidae) a bahnomilka sp. (Trichoceridae or Limoniidae).

Jiný zdroj potravy už letos nenajdou, a tak berou s vděčností šťávu z opadaných jablek.

Ještě větším překvapením v posledních listopadových dnech byli dva jedinci, sameček a samička, příslušníků blanokřídlých. Vzhledem k absenci jakýchkoli kvetoucích rostlin jim zřejmě zachutnala tatáž jablečná pochutina, jako dvojkřídlým. Zřejmě se jednalo o druh, patřící k rodu Aclista, velikosti asi 3 mm.

Zřejmě poslední jablečný džus pro tyto blanokřídlé. Zimu přečkávají obvykle jen vývojová stadia.

Opravdu nezvyklým návštěvníkem doslova na prahu mého domu se pak stal vosík francouzký (Polistes dominula), který přistál na domovních dveřích a zase kamsi odletěl.

Velmi neodbytným návštěvníkem na terase našeho domu, dokonce i kuchyně jsou přistěhovalci z daleké Ameriky. Vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis) je velmi otužilá ploštice, ale před teplotami pod bodem mrazu si i ona hledá poněkud vlídnější teplotní komfort, než jaký nyní panuje venku.

Na zasněžených písečných haldách na okraji lesa se po sněhových vločkách pohyboval další představitel bezobratlých. Nepatří mezi hmyz, nýbrž je to zástupve pavouků. Několik jedinců se poměrně hbitě pohybovalo po sněhu a vůbec nepůsobili dojmem nějakých opozdilých zapomenutých zbloudilců. Naopak, aktivně pátralo po možných zdrojích potravy i v těchto podmínkách. Jejich kořistí zřejmě byly drobné, lesklé mušky velikosti octomilky, pravděpodobně břežnicovití (Ephydridae). Aktivita těchto drobných pavouků končí v říjnu, zcela výjimečně začátkem listopadu. Tito exempláře byli pozorováni začátkem prosince. Jednalo se o druh plachetnatka bičovitá (Microlinyphia pusilla).

Na horním snímku kořist – drobná břežnice, na dolním predátor – plachetnatka na sněhu.

Je zřejmé, že i uprostřed prosince si mohou milovníci šesti a osminohých přátel přijít na své. Stačí se jen ve správný čas na správném místě sklonit blíž k zemi a dobře koukat.