Tento fotografický výlet málem skončil ještě dříve, než začal. V divokém provozu pražského velkoměsta jsem se jako nezkušený venkovský řidič připletl do cesty dodávce ve vedlejším jízdním pruhu. Jen díky duchapřítomnosti zkušeného (a patřičně namíchnutého) řidiče z metropole nedošlo ke srážce. Poté, co jsme se vzpamatovali z této události se šťastným koncem, jsme mohli vyrazit za svým cílem.

Měli jsme opravdu velké štěstí, neboť do cíle našeho výletu bychom pěšky rozhodně nedošli. Anebo možná ano, ale rozhodně bychom to nestihli tam a zpátky za čtyři dny. Čekala nás cesta dlouhá téměř 1100 km až do kantonu Walis, v okrese Leuk ve Švýcarsku v nadmořké výšce 1411 m.n.m. Lázeňské městečko Leukerbad, doslova sevřené v hlubokém alpkém údolí, je vyhlášené svými termálními prameny. Není to lyžařské středisko, takže rytmus tohoto městečka je svým způsobem pomalejší, klidnější, pohodovější. Těsně pod příkrými horskými srázy se nachází spodní stanice visuté lanovky, jejíž horní stanice končí v sedle Gemmipass va výšce 2344 m.n.m. To byl definitivní cíl naší cesty.

Jen pár desítek metrů od nádherného horského hotelu na okraji útesu bylo naše stanoviště pro příští dva dny. Podél několika set metrové kolmé jižní stěny horského masivu Plattenhorner 2854 m.n.m. se v zimních měsících proletují skuteční vládci zdejšího nebe – orlosupi bradatí (Gypaetus barbatus). Nikdo neví, proč zrovna na tomto místě tráví několik exemplářů každou zimu část svého života. Nebylo zaznamenáno, že by se zde přes toto období vyskytovalo více potravy než na jiných místech. Neobsazují zde ani hnízdní teritoria, protože hnízdí na jiném místě Alp. Na svých široce rozevřených křídlech si zde pouze plachtí mezi horskými velikány možná jen tak pro radost. Jako by si užívali okolní úchvatné rozhledy a zasněžená panoramata. Jen tak přiletí užít si svoji zimní dovolenou.

Zážitek z bezprostřední blízkosti majestátních ptáků ale pozorovatel nebo fotograf zažije jen výjimečně, některý den vůbec ne. V mém případě jsem při našem dvoudenním působení zde měl štěstí v neštěstí. Během prvního dne jsme z bezprostřední blízkosti pozorovali orlosupa hned dvakrát. V prvním případě, kdy jeden exemplář proletěl asi 20 metrů od nás, se mi vybila baterie. Než jsem stačil baterii vyměnit, byl samozřejmě orlosup ten tam. Ve druhém případě, kdy se objevil pod hotelovou terasou, na které jsme zrovna stáli, jsem měl pro změnu na fotoaparátu nasazen širokoúhlý objektiv. Takže silný zážitek ano, ale fotky žádné. Naštěstí mi orlosupi dali ještě jednu šanci. Nechali nás obdivovat jejich majestátnost přímo v kolmé skalní stěně masivu Plattenhorner, i když už jen tak zpovzdálí.

Čas mezi přílety orlosupů ale nebyl jen o čekání v periodických poryvech mírné vichřice. Na hraně útesu, který se pod námi otevíral, si pro jakési nám neviditelné drobečky či zrnka potravy po celý mrazivý, ale slunečný den, přilétaly pěvušky podhorní (Prunella collaris). Jejich kontrastní a vcelku pestré zbarvení z nich na bílém sněhu dělalo velmi fotogenické objekty. Nemluvě o zábavě, kterou jsme zažívali při jejich poletování při hledání potravy na tomto nehostinném kusu země.

Skutečnými šoumeny, baviči a leteckými akrobaty však byli úplně jiní naši společníci. Kavčata žlutozobá (Pyrrhocorax graculus), jako všichni krkavcovití ptáci, jsou velmi inteligentní tvorové. Navíc žijí v hejnech, která se řídí složitým sociálním chováním. Člověka se nebojí. Obzvlášť, když vidí, že má v ruce něco poživatelného, jejich útěková vzdálenost není ani jeden metr. Ti nejodvážnější si sousto vezmou i z ruky. Jejich nekonečné hašteření a letecké kousky jsme vydrželi sledovat celý den.

Z dalších přírodních atrakcí už toho na tomto místě mnoho není. Občané zakroužení orla skalního ((Aquila chrysaetos)) v dálce podél kolmých vápencových stěn nebo procházející kamzíci horský (Rupicapra rupicapra) směřující na večerní pastvu. A pochopitelně úchvatná panoramata Walliských a Bernských Apl v zapadajícím slunci.

Je zřejmé, že mě nemine ještě další návštěva tohoto okouzlujícího koutu zimních velehor. Obě naskytnuté šance, jak vyfotografovat místní majestátní orlosupy jsem beznadějně propásl. Doufám, že mi ještě nějakou další šanci dají.