Letošní zima byla na poměry střední Evropy velmi mírná. Zato jaro jakoby nedorazilo vůbec. Ještě v polovině května se skoro každé ráno hlásily o slovo přízemní mrazíky. Přesto za jasného počasí na sluníčku dělaly stromy, květiny i jejich opylovači svoji povinnost. Rašily, kvetly a létaly. Mě s mými přáteli ale čekala cesta na sever, zpět do zimy. V tu chvíli jsme si to aspoň mysleli.

Být svědkem úžasného představení, jakým je tok tetřívků, je nezapomenutelný zážitek. Před mnoha lety jsem se na tato divadelní vystoupení jezdil dívat zde v Čechách, do Jizerských hor. Bylo možné jej sledovat přímo ze štítu jedné ze zdejších chalup. Dnes na tomto bývalém tokaništi stojí nově postavený pension. Životní prostor pro tetřívky v našich horách přes všechny ochranářské snahy mizí. Po několika letech neúspěšných pokusů tetřívky spatřit v našich horách jsem se nakonec odhodlal. Když je nemohu vidět v Jizerských horách, pojedu se na tetřívky podívat jinam. Do Švédska.

Čím jsem starší, tím vice mě unavuje cestování letadlem. Ani ne tak let samotný. Spíš to martytyum s čekáním na odlet, odbavení, letištní kontrolou, zdlouhavým nástupem do letadla. V českých poměrech už samotná cesta přes Prahu na letiště v Ruzyni je sama o sobě dobrodružstvím. Ale Stockholm není zas tak daleko a cesta I let proběhlyo zdárně. Dokonce jsme hned napoprvé nastoupili do správného autobusu k autopůjčovně.

Přestože moje angličtina není valná, přece jen mám jistý náskok před mými spolucestujícími, kteří neumí anglicky ani slovo. Stal jsem se tak nějak pochopitelně mluvčím celého výletu. Osobní automobile Hyundai i30 Kombi Hybrid s automatickou převodovkou není špatné auto. Na můj vkus je sice příliš “ukecané”. Vyluzuje všemožné zvuky téměř při každém úkonu, který nepovažuje za standardní, cuká s volantem při jízdě po krajnici nebo v protisměru, nudí řidiče dodržovat předpisy, obzvlášť povolenou rychlost a i jinak znepříjemňuje jinak pohodlný pobyt za volantem. Tyto ústrky ze strany stroje se nicméně daly snášet s pocitem, že za stejný peníz jsme obdrželi místo původně objednaného VW Golf tento větší, prostornější a ekonomičtější model. Usměvavá paní v půjčovně ALAMO nám oznámila tuto překvapivou informaci a my jsme ji překvapivě přijali.

Cestou na sever od švédského hlavního města jsme stale čekali, kdy narazíme na onu severskou zimu nebo alespoň její dozvuky. K našemu překvapení ale počasí bylo dokonce přívětivější, než předchozí den u nás v Čechách. Jasno, bezvětří, poletující včelky, tokající opeřenci. Ubytování na nádhrném místě ve městě Krylbo na břehu řeky Dalalven. Penzion měl sice své slavné dny už dávno za sebou, včetně jeho vybavení. Ale pan domácí byl pohodář, byli jsme jediní hosté a navíc – mnohokrát jsme už spali na horších místech.

Najít tokaniště tetřevů nebo tetřívků není žádná jednoduchá věc. Každý rok se navíc může místo i průběh toku měnit, takže je téměř nemožné vyrazit kamkoliv, kde to člověk nezná, takříkajíc “na blint”. My jsme využili služeb agentury Nordic safari Sweden. Kromě mých oblíbených tetřívků nás čekal ještě jiný, dalo by se říci, bonusový zážitek. Tokaniště tetřevů. Moc jsme se těšili, jenže to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Především, nástup do stanového krytu byl již ve čtyři hodiny odpoledne. Tetřeví kohouti se totiž na tokaniště dostaví již večer před setměním. Nocují vysoko ve větvích starých borovic a ráno ještě za tmy slétají na tokaniště a začínají obhajovat svůj kousek lesa. A musíte doufat, že si vybere právě kousek lesa u vašeho stanu. Navíc, tetřev má sice druhový název hlušec, avšak nedejte se zmást. Nocující i tokající kohout je stále ve střehu a každý neopatrný, bezděčný pohyb nebo zvuk fotografa ho vyplaší a ten den se už neukáže. Znamená to vynaložit mnoho sebeovládání a opatrnosti celou noc a ještě vice při samotném fotografování. Při sebemenším pohybu se může pohnout stěna stanu a vyplašit tetřeva. O tom, jak velká je to loterie, svědčí skutečnost, že ze dvou pokusů v krytu jsem v jednom případě tetřeva ani nezahlédl. Avšak ten další mi to bohatě vynahradil.

Na tomto skandinávském výletě jsme se moc nevyspali. I výprava za tetřívky začínala odpoledne. Cesta ke krytům nás vedla překrásnou severskou krajinou. Podmáčené rašeliniště s rozsáhlými porosty mechů a lišejníků, zakrslých vrb a bříz lemované nízkých borovým lesem. Pastelové odstíny tmavě i zářivě zelené, žluté, okrové, hnědé. Po klidné noci začíná představení opět před čtvrtou hodinou ranní. Vidět na tokaništi deset kohoutků tetřívků je skutečný zážitek. Těšili jsme se I na vzájemné souboje kohoutků, ale zřejmě díky teplému počasí (okolo 4 st. C) na ně nedošlo. A to i přesto, že na chvíli na tokaniště dorazili i slepičky. Už jen samotný pobyt v krásné krajině byl zážitkem, nádherní tetřívci byli korunou tohoto zážitku.

Dva zbývající dny, které jsme netrávili ve stanových krytech, byli ve znamení výletů po okolí. Nejvíce se nám líbilo u jezera Dickasjon. Kromě bobří hráze a bobrů samotných zde v plném proudu tokali labutě zpěvné (Cygnus cygnus), morčáci relic (Mergus merganser), bernešky velké (Branta canadensis), jeřábi popelaví(Grus grus) a rackové bouřní (Larus canus).

Krátký výlet v krásné severské krajině měl bohužel při návratu do Stockholmu trpkou příchuť. Při vracení auta Technik objevil několik oděrek na předním spojleru. To jsme bez řečí akceptovali, s autem jsme zapadli v terénu a při vyprošťování se to mohlo stat. Sepsali jsme předávací protokol, kde bylo vše uvedeno. Podepsal ho i technik a my zamířili na letiště s tím, že je vše vyřešené. Avšak ještě v letištní hale dorazil mail se sdělením, že na autě byla dodatečně zjištěna závada. Poškozený interier dvěří od cigarette a cigaretový popel!  Od nás, tří nekuřáků! A vzhledem k tomu, že se v autě kouřit nesmí, nevztahuje se na toto poškození pojistka, takže škodu musíme uhradit. Naše rozhořčení asi nemusím zdůrazňovat. Navíc jsme uzavřeli pojistku s nulovou spoluúčastí! Autopůjčovně ALAMO jsme na drzo odepsali, že jsme tři známí wildlife fotografové z České republiky a pokud budou trvat na svém požadavku, neuděláme jim u nás dobrou reklamu. Nevíme, jestli tu zprávu vůbec četli, nicméně za tři dny přišla zpráva, že dodatečnou úhradu “škody” vyžadovat nebudou.

Švédsko je pro fotografa, ať už se zaměřuje na jakékoliv téma, nádherná země. Věřím, že incident s autopůjčovnou je zkušenou, která se může stat kdekoliv, a je dobré se z něj poučit. Rozhodně ani jednoho z nás nemůže odradit od další návštěvy. Už teď se těšíme. Když nás teď, jako slavné fotografy, znají až ve Švédsku 😊 .